Zástavní právo
Zástavní právo a zástava je definována v Novém občanském zákoníku (zákon 89/2012), oddíl 3. Zřízením zástavního práva vznikne věřiteli oprávnění, pokud dlužník řádně a včas nesplatí svůj dluh, uspokojit svou pohledávku z výtěžku peněžní zástavy do uvedené výše. Předmětem zástavního práva je zástava, která může být v případě nesplnění pohledávky zpeněžena a výtěžek připadne věřiteli. Zástava představuje záruku za dluh, že bude splacen, pohledávka je tak zajištěná. Zástava tak může být každá věc, se kterou je možné obchodovat.
Zástavní právo se zřizuje zástavní smlouvou, ve které se obě strany dohodnou, co bude zástavou a pro jaký dluh je zástavní právo zřízeno. Zástavní právo je možné vztáhnout na dluh peněžitý, ale i nepeněžitý, podmíněný, ale i takový, jaký vznikne v budoucnosti. Zástavní právo slouží k nejen k zajištění dluhu, ale i jeho příslušenství a je-li to zvlášť ujednáno, pak i smluvní pokutu.
Co je zástava?
Zástava může být jakákoliv věc, která může být předmětem občanskoprávních vztahů majetkové povahy, a to jak věci hmotné, tak nehmotné. Podmínkou je zpeněžitelnost a obchodovatelnost těchto věcí. Jako zástava může být:
- movité a nemovité věci
- zástava cenného papíru nebo zaknihovaného cenného papíru
- pohledávky, a to i budoucí
- podíl v korporaci
- ochranné známky
Zástava se může odevzdat zástavnímu věřiteli, nebo třetí osobě pro opatrování po dobu platnosti dluhu. V dalších případech je potřeba písemné ujednání o zástavě (např. je-li zástavou závod nebo jiná hromadná věc, nemovitá věc). Zástava na movitou věc je zapsána do rejstříku zástav.
Dlužník má po dobu platnosti zástavního povinnost doplnit zástavu, pokud původní zástava ztratí svou původní hodnotu, povinnost je doplnit zástavu do původního stavu. Zástavní věřitel má právo zástavu držet a vůči zástavnímu dlužníkovi má právo na náhradu nákladů, které mu po dobu úschovy vzniknou. Danou věc zástavní věřitel smí užívat, přivlastňovat si její přírůstky a plody jen v případě, pokud tak bylo sjednáno v zástavní smlouvě.